Neumim číst!
Nedávno jsem na Instáči zveřejnila post o tom, kolik jsem v květnu přečetla knih – byly 4. Přišlo mi několik zpráv (celkem 3 😂, ale dělejme, že jich bylo 300, zní to líp), kde beru tolik času na čtení a jak dokážu číst s dvouletýma dvojčatama.
Nikdy jsem nebyla člověk ponořenej do knih, vášnivý čtenář nebo kdesi cosi. Ale sem tam jsem něco přečetla. A ráda! Hele, přečetla jsem třeba všechny knihy Harryho Pottera, skoro na jeden zátah 😁. Na dovolený jsem vždycky přečetla tak dvě až tři knihy (to má bejt že jako hodně, kdyžtak).
Co jsem začala pracovat v reklamní agentuře, naskočila jsem do rychlíku, kterej svištěl rychlostí dopravního letadla. Všechno se dělo šíleně rychle. Tohle tady tamto, sem tam, podívat, poslat, na schůzku. Kromě mailů, tasků v basecampu, Instagramu a Facebooku, jsem nečetla fakt vůbec nic.
Byl jsem celý dny jen na kompu. Ve světě online, kterej je rychlej a stručnej, Svět, kde cokoliv má víc jak dvě věty, klikáš jinam, scrolluješ dál, otvíráš další okno. Nečteš, text jenom očima scanuješ. Tady odstavec, dobrý, přečetla jsem, vim, znám, děkuju, nazdar.
Myslela jsem si, kolik informací jsem načetla a získala. Bylo to ale přesně naopak. Nasosala jsem spoustu poloinformací, jejichž druhou polovinu jsem si domejšlela. Docílila jsem mimořádnýho výsledku, se kterym se s váma teď podělim: naučila jsem se přestat sousředit 🙌.
A v tom je ten zakopanej čokl!
Tenhle rychlo svět mě definitivně připravil o smysl pro detail. Do tý doby jsme měla pouze snížený smysl pro detail. Tak ten se tady odebral do definitivních ztracených dějišť.
Naučila jsem se konzumovat svět příšerně rychle. Zbytečně rychle! Možná, že kdybych do toho meditovala nebo věděla, že timhle stylem všechno na polohovno brousim svojí pozornost stále víc a víc, starala bych se o ní.
Anebo třeba taky ne.
Byla jsem ale příliš zaslepená a myslela jsem si, že čím rychlejší ve všm budu, tim rychleji dobiju celej svět a budu ředitelkou zeměkoule.
Mimochodem nedobila jsem absolutně nic. Jakože nic.
Já neumim číst!
A pak jse mi nesčetněkrát stalo, že jsem otevřela knihu, kterou jsem si sama vybrala, ale nebyla jsem skoro schopná přečíst jedinej odstavec. Ne. Jedinej řádek. Oči mi pořád někam ujížděly, nemohla jsem se soustředit a když jsem přečetla odstavec, zjistila jsem, že absolutně nevim, co že jsem to právě přečetla.
Tvl, já neumim číst!!!!
A až teď nedávno, když jsem polemizovala nad tim, co dál udělám se svym životem, jsem se rozhodla, že se naučim zase číst.
Nedala jsem si žádný předsevzetí do kdy kolik čeho přečtu. Nejsem teď v kostelaci hvězd, kdy by mě nějaký plnění cílů nevystresovala. Rozhodla jsem se to ale měřit pocitologií 😜.
Dala jsem dohromady celkem 8 bodů, který mi pomáhaj zase se naučit číst:
1. Vybírám si, co čtu
Dost si vybírám, kterou knihu koupim a budu do ní investovat čas. Dobře, tak teda i peníze. Ale zpět k časovým investicím. Co si budem, s dětma je ten čas dost silně omezenej, proto to prostě musí stát za to.
V aplikaci Goodreads jsem si vytvořila knižní seznam toho, co si chci přečíst. Mimochodem je to skvělá aplikace. Přehrabuju tam knižní recenze vidlema a miluju psaní vlastních recenzí po tom, co nějakou knihu dočtu. To je jak dát si pivo po výšlapu Sněžky na kole.
Nejezdim na kole a pivo nepiju, ale dělaj to tak všichni, tak to bude určitě skvělý.
2. Čtu každej den
Beru čtení jako nástroj pro udržení mentální a jakzykový kondice. Speciálně teď, když je většinu času vrchol literatury Červená Karkulka. Je to těžký s dětma pravidelně číst, ale i kdyby to měl bejt jeden odstavec, počítá se to.
3. Mám rozečteno víc knih najednou
Nikdy bych do sebe neřekla, že mi bude vyhovovat mít rozečteno víc knih najednou. Jsem člověk dotahovač, proto ten údiv, jo 😁.
Mám rozečteno na několika platformách. A funguje to bezvadně.
Vždycky mám jednu papírovou, což bývá obvykle psychologickej thriller, kterej čtu večer v posteli.
Pak mám jednu elektronickou, kterou můžu otevřít kdykoliv, pač jí mám v telefonu. Když se mi někde neplánovaně naskytne chvíle času – někde čekám, děti spí v kočárku a další situace mě nenapadaj 😆, dám alespoň stránku nebo i kapitolu.
A poslední třetí, mám rozposlouchanou jako audioknihu – k audioknihám se ještě dostanem, jo?
4. Co je blbý, nečtu
100 lidí, 100 chutí. Co jednomu přijde skvělý, druhýmu přijde na prd. Logicky. Tuhle jsem začala číst knihu, kterou jsem vzdala ještě před půlkou, protože pro mě vyhrávala v soutěži o nejdebilnější knihu roku. Když na takovou občas narazim, jdu od ní. Dám jí šanci, ale když mě do půlky nepřesvědčí, very big sorry…..
5. Na složitější čtení beru pastelky
Do naučných knih se teď moc nehrnu 👶👧🏻 ALE! Občas si nějakou dám. Naučná kniha od slova naučit se (není zač). Takže si z tý knihy chci co nejvíc zapamatovat a mam na to proto very spešl systém. Beru na ně zvýrazňovače a pastelky a čtu je hodně pomalu. Podtrhávání mi pomáhá aktivnějšímu zapojení do čtení a že si obsah líp zapamatuju. Noa když si tam takhle pěkně podtrhám co mě zaujalo, líp se k tomu pak vracim a nehledám v tom jak Krištof Kolombus Ameriku, žejo.
7. Poslouchám audioknihy
Už jsem se o tom zmínila, ale řeknu k tomu něco víc. Je to skvělá věc!!! Naučnou bych z audioknihy asi nedala. Jedině v případě že bych měla večer problémy s usnutím. To by byl pak problém vyřešen. Ale je to skvělý. Neni to takovej prožitek jako mít v ruce papírovou knihu, ale nebýt audioknih, “přečtu” toho o polovinu míň.
Když vařim, uklízim, jedu autem, jezdim venku s kočárem 👦🏻👧🏻😴 , TOP!
Uplně supr je to třeba kombinovat s papírovou knihou, ale nemusí to tak bejt. Hodně audioknih namlouvaj herci a jsou namluvený tak dobře, že mám pocit, že koukám na film a jsem součástí děje.
Za mě naprosto skvělý audioknihy jsou od Shari Lapeny, který mluví Libor Hruška s Martinou Hudečkovou, Šikmý Kostel, kdy první díl namluvila naprosto fenomenálně Vilma Cibulková a druhej Jan Szymik, Čtyři dohody s Jaroslavem Duškem (mimochodem skvělá je divadelní hra), Vztahy bez stížností, který mluví Dr. Haus aka Martin Stránský a spoustu dalších.
Dávám si je zrychleně (1,25), aby to mělo trochu spád 🙌.
8. Musí mě to bavit
Řikám to sice jako poslední bod, ale je ze všech nejdůležitější. Musí mě to bavit. Jakmile bych se do toho nutila, nebavilo by mě to, nepřinášelo mi to potěšení, nevydržim u toho a půjde to celý do vole prdele.
Já jsem si pomocí těhle bodů, ve čtení našla balanc, zábavu a odpočinek.
Čtení je dobrá věc!
Nevim, jak moc jsem tě teď nakoupila na to, že začneš taky (víc) číst, ale mam tu takový tři věci:
Co vyhovuje mně, nemusí Tobě.
Čti, co Tě baví.
Čtení je dobrá věc!
💡A taková zajímavost na závěr:
Bavila jsem se o čtení s umělou inteligencí, co si jako myslí o čtení. Vykydla na mě asi 568 důvodů, proč je dobrý číst. Mně se líbilo těhle 8 (pro změnu, že 😅):
Čtení rozvíjí slovní zásobu a vyjadřování. Lidi, co čtou mají mnohem bohatší slovní zásobu a daleko líp dokážou formulovat svoje myšlenky. Zkrátka se nevyjadřujou jako salát.
Čtení zlepšuje koncetraci a soustředění, což ti pomůže i v jiných životních oblastech
Čtení posiluje paměť, protože si musíš pamatovat dějovou linku, postavy a různý detaily z knihy, který si musíš pamatovat. Což se nám, lidem s pamětí akvarijní rybičky náramně hodí 🤓
Čtení podporuje emoční inteligenci, protože díky příběhům a postavám v knihách prožíváme celou řadu emocí a situací, což zlepšuje schopnost vcítit se do druhých lidí
Čtení zlepšuje analytické schopnosti. Když čteme složitější texty, detektivky nebo kdo si troufne na vyšší dívčí – filosofický knihy, vyžaduje to dost analytiky a kritickýho myšlení. To posiluje schopnost řešit problémy a analyticky přemýšlet – aha, už vim, proč mi detektivky moc nejedou 😅
Čtení redukuje stres. Protože čtení je obvykle forma relaxace a úniku od reality. Ponoření se do příběhu pomáhá uvolnit mysl a odplavuje stres.
Čtení podporuje kreativitu a představivost. Hlavně beletrie! Jako čtenář si totiž hodně věcí předtavuješ – světy, postavy, což může inspirovat i k vlastní tvůrčí činnosti 😉
Čtení zlepšuje psaní. Lidi, co čtou maj obyvkle skvělou gramatiku, stylistiku a schopnost strukturovat text.
Tak co, co večer otevřeš, víno nebo knihu? 🍷📚🤓
