Terapie je kámoš

Kdo chodí na terapii, je blázen.
Kdo chodí na terapii, ztrácí čas.
Kdo chodí na terapii… doplň sám(a).

Nooo, to je taková ta klasika, kterou by nám řekla většina našich rodičů. Je mi necelých 35 let – pro orientaci v čase.

Dneska díky všem různým informacím, výzkumům a nevim čemu všemu, už se tenhle stereotyp trochu mění, ale stejně: Když ti někdo řekne (a pokud ti vůbec to řekne), že chodí na terapii, vzbudí to v tobě zvědavost, co se tomu člověku asi stalo. Nebo?

Beru si do ruky houbu a jdu termín “terapie” trochu vyčistit. Ehm ehm, takže:

Terapie neni sprostý slovo.
Terapie neni blbost.
Terapie nerovná se “jsem blázen”.

Život je vcelku dlouhej a ne všichni jsme vybavený perfektníma komunikačníma schopnostma. Ne všechno zkrátka dokážeme říct. Ne každej jsme vybavenej emoční inteligencí a někdy tak docela nerozumíme tomu, proč se nám něco děje a odkud to je.

A je to uplně v pohodě.

Chodit do terapie je jako doplňovat si vzdělání. Sebevzdělání. Může to bejt nástroj k tomu, jak žít a mít se líp. Jak řikám, nějakou dobu tu jakoby budem. A ne sami 😅. Že je to děsně chytrý, žejo?

Postupně. Co kde kdy jak proč:

1. Nejsem blázen! Nejsem nemocná!

Jak se cítíš? Nemusíš se nutně cejtit jako zmoklá fena, ale uplně skvělý a zalitý sluncem to asi taky neni. A je to normální. Každej máme dveře, který za sebou, když přijdeme domů zavřeme a nikdo neví, co se za nima děje. Terapie neni jenom pro nemocný nebo pro ty, co sedí na posteli a houpou se dopředu a dozadu. Stejně tak jako pečuješ o svoje tělo pravidelnym cvičením a kvalitní stravou, tak terapií pečuješ o svojí duši a mysl. Cvičit taky nejdeš AŽ v momentě, kdy máš nadváhu ohrožující život (že né?!) No, minimálně by to tak teda fakt nemělo bejt. Chápeme ten příměr? Myslet si, že na terapii chodíš jenom proto, že jsi blázen, je jako myslet si, že do fitka máš chodit proto, abys zhubla.

2. Já si poradim…

Jo, tak tuhle hru taky můžem hrát. Jenom teda bacha, cest, kterýma se můžeš vydat, je hodně. Fakt hodně. Tak jenom, jestli neni lepší, to s někdym probrat, než se vydáš na cestu, která je o 100 kilometrů delší a pak zjištíš, že byla jakoby uplně blbě. Jako doprovodný balíček na cestu, často dostáváš ještě jednu ne-dovednost: represi = nevědomý odstraňování myšlenek a pocitů z vědomí. Z krátkodobýho hlediska fajn, to se hodí třeba k tomu, že se dokážeme líp soustředit v práci. Ale dlouhodobá represe vede víš kam… Do vole prdele.

3. Proberu to s partnerem/kámošem

Nevyžádaná rada. Nedělej si z partnerů nebo kámošů terapeuty. Pokecejte si, jasně. Ale je chyba od kamarádů očekávat, že ti pomůžou vyřešit tvůj problém. A ano, já vim, že jsou skvělí, báječní, senzační a udělali by to pro tebe rádi. Nebude to ale nikdy fungovat…

Vždycky budou na tvojí straně. *Role kámoše je, že s tebou zakope mrtvolu. Role terapeuta je, že ti pomůže pochopit, proč tam tu mrtvolu máš.
(*Michelle Losekoot)
Budou dělat všechno pro to, abys přestala bejt co nejdřív smutná. Maj tě až moc rádi na to, aby snesli, že je ti blbě.
Neřeknou ti nic jinýho, než si řekneš ty sama. Tak si tě nezaslouží, tak se na tu práci vyser… Díky, posíláme klíčenku.
Kámoši si do tebe budou vždycky projektovat sebe. To se mi taky stalo, to Adam když mu rostly zuby, to já jednou, to naše děti, když nespaly…… Mno, tak to sme si fajn pokecali.

Zajímavý je, že lidi si vlastně moc neumí povídat. Buď mluví přes sebe a poslouchají spíš sami sebe, třesou se, až si budou moct zase sebrat slovo, ale vlastně neposlouchaj, nenaslouchaj. Určitě takovýho ňákýho kámoše nebo kámošku máš, nekecej, že ne…

Pak se taky časlo lidi baví o chujovinách, aby vyplnili čas. Počasí, proč se spolu 3v1 nebaví a proč si Božena obarvila vlasy na zeleno, dyť je to hrozný. Ale nepovídaj si o sobě navzájem.

Neni proto lepší zajít si pokecat s někym, kdo je profesionální “povídač”, kterej celej život trénoval a studoval, jak si s lidma povídat? 🤩

4. Je mi to trapný…

Co? Jít na terapii nebo mluvit/přiznat před kamarádama, že chodíš na terapii?

Mam teď novou oblíbenou metodu vyprávění. Připadá mi strukturovaná a přehledná, budeme jí říkat “postupně” 😁. Takže “postupně”:

Terapeut už dost pravděpodobně pár lidí před tebou viděl. Což chceš, mimochodem :-). Takže to, že mu přijde další bytost se zájmem o svůj život je jev, se kterým se dost pravděpodobně už setkal. A dost pravděpodobně se setkal i s tím, že to tomu člověku bylo trapný. A hele, nic o tom, že by na to někdo umřel, na Instáči nepsali, takže se nic takovýho ještě nestalo, tutově! 😜
Chceš se kamarádit s lidma, kterým přijde to, že chodíš na terapii trapný? Nechceš se spíš bavit s lidma, kterým přijde tvoje rozhodnutí zajímavý a budou zvědaví, co ses dozvěděla a kam ses posunula? Hm?

5. Dřív se taky nechodilo na terapii a všichni to přežili

Zaprvé, nemusíš tam chodit.

Zadruhé, mohla bys tam chodit.

Mohla bys tam chodit, jestli chceš, aby byl tvůj život lepší, čistší, tvoje mysl jasnější a zdravější. Budem se my mámy bavit o tom, jak moc máme v hlavě z těch dětí, posraných plen a záchvatů vzteků, který nedáváme, nasráno? Myslim, že nemusíme…

Je dobrý ty sračky čistit a pravidelně ventilovat. Dokonce si myslim, že ti terapeut může pomoct najít i fajn odpadovou šňůru, kam “je” nasměrovat 💩😜

Pokud jde o to, že generace před náma (o těch před nima už ani nemluvim) taky fungovala bez terapie, tak se budu muset zeptat, jak moc jsou oni sami v rovnováze a jak moc spokojenej život žijou. A kdybych do toho chtěla fakt šťournout, tak se zeptám: chovali se k vám vždycky s respektem a pochopením?

6. Nemám na to čas, bo mám dítě

Oukej, pro tenhle případ Ti nabízim řešení nebo varianty. A opovaž se mi do nich hodit vidle, mámo!

Terapie online: zkus to online. Po době kovidový je spousta terapeutů dostupných (dokonce už i výhradně jen) online. Můžeš kouknout třeba na Hedepy nebo na uplně krásnej projekt Nevypusť duši.
Podpůrný projekty: Existujou podpůrný skupiny pro maminky. Můžeš tam přijít i s dítětem, který ti v době terapeutování pohlídaj. Mrkni třeba na Mumraj, kde se dá pokecat za malý poplateček ve skupině s terapeutem.
Poslouchej podcasty: S kočárkem chodíme všechny a podcast ti může dát fááákt hodně. Výhoda je, že jsou zadáčo, ordinační dobu máš v režii ty a můžeš si to dávat třeba každej den. Já mám hodně ráda podcast Počítám do tří pod vedením Vlaďky Bartákový, která se specializuje na dětskou psychiku a rodičovtsví, 13 hříchů rodičovství s psychoterapeutem Martinem Zikmundem nebo Kateřinu Trávníček. Pro změnu taky terapeutku 😁

7. Všichni dobrý terapeuti jsou obsazený…

No hele. Jo a ne. To, že Karel Roden ze seriálu Terapie novou klientelu nepřijímá (mimochodem je to jenom jako, spadla klec) neznamená, že není spoustu skvělých jiných terapeutů, o kterých si ještě zatim neslyšela. Jestli nevíš, kde začít, můžeš třeba tady https://terap.io . Jestli třeba nevíš, jestli je pro tebe spíš psycholog, psychoterapeut nebo psychiatr, koukni sem nhttps://psychologie.cz/psycholog-psychiatr-psychoterapeut/ .

8. Nevim, jak začít

Jestli zatim patříš do sektoru B5 a nevíš, jak terapie probíhá, co to vlastně jako je atak, koukni sem. Nepotřebuješ to nutně znát, to je snad jako jenom pro případ, kdyby tě to zajímalo. Mimochodem mě to nezajímalo, já návody nečtu. Tenhle ťip jsem vykradla z jinýho ťipu 😁.

Ale řeknu ti jednu věc, kterou si myslim, že potřebuješ vědět, jestliže sem tě tim tady trochu nakoupila. Nemusí se to povést napoprvé. Nemusí ti sednout první terapeut, ke kterýmu půjdeš. Je spoustu psychologických metod a může se stát, že půjdeš k někomu, kdo jede metodu woodoo (haha), a uplně to nebude tvůlj stájl nebo ti nesedne lidsky.

Je to uplně oukej! Vezmi si, kolik lidí u vedlejšího stolu v hospodě ti je a neni sympatických.

Víš kolikrát se to stalo mně? 6x. Jo. Šestkrát. Ale nenechala jsem se odradit a hledala dál. Nebudu řikat, u koho jsem byla, protože co někomu nevyhovuje, druhýmu sedne jak prdel na hrnec, víš jak.