Vy budete mít dvojčata? No tvl.

Vypadám buď na to, že mám děsně zaražený prdy nebo jsem nebyla tak týden na velký, nebo už okolí může celkem snadno poznat, že jsem kindr vajíčko.

A tak, když přijde na to, že někomu řeknu, že se nejedná o masivní zadržování vody, ale o bejby, není to tak překvapující a reakce lidí jsou víceméně klasicky nudný – jé, gratuluju, to je hezký.

Pak ale přichází další reakční fáze. Jsem to takhle pojmenovala, protože jsem odpozorovala, že ty reakce jsou dohromady 3.

  1. fáze: Zjištění, že se jedná o bejby

  2. fáze: Zjištění, že se jedná o dvě bejby

  3. fáze: Nejdebilnější reakce hodná nakopání do prdele

Vysvětlim.

Ta první fáze je jasná, to jsme si řekli.

Druhá fáze je skvělá, ta mě hrozně baví. Jedná se o vysunutí obočí do horní části obličeně, kde na normálních okolností bývá čelo, vykulení očí a otevření úst. Obvykle doprovázeno podstatně hlasitějším slovy: COŽE??? Dvojčata?

Následuje fáze třetí, která předchozí dvě fáze zcela shodí a zamete pod stůl. Pod koberec. Podlahu. Zem. Jádro Země.

Jsou to tiž reakce jako: „No, ale to nějak zvládnete“, „No, tak to budeš mít těžký“, „Tak on ti snad někdo pomůže“, „Tak to se posereš“.

Tvoje máma se posere, tvl.

I kdyby to tak stokrát bylo a možná, že to tak je. proč mi to jako někdo říká? Navíc to říkaj zpravidla lidi, který sami nemaj dítě, ani jedno. Natož psa, a dost bych se divila, kdyby měli doma aspoň kytku.

A bohužel 99,9 % reakcí je takových.

Když se na to koukneme z druhý strany, jo…

Čeho si dotyčná osoba myslí, že tím dosáhne? Mám teda jedno mimino Vlastíkovi vrátit zpět? Mám ho prodat? Nebo jaký je teda to očekávání?

Nedá se s tim přece nic dělat, a i kdyby to Boha jeho šlo, neměnili bysme na tom nic. NNNNNNIC.

Jsou to naše děti, naše který si nás vybraly a někdo někde prostě chtěl, abysme měli dvojčata. A my jsme za to rádi. Ne. Jsme šťastný!!! Tvl vždyť kolik lidí, který nemaj genetický dispozice nebo nejsou po IVF, maj takovou kliku?

Že to bude náročný… Tak asi bude. Nebo teda asi určitě. Ale kdybysme byli bábovky, tak si nás ty dvojčata nevyberou, a mít je nebudeme. Žejo.

Mě fakt fascinuje, jak jsou všichni takový apriori naladěný na to, že to bude průser. Ale to je holt bohužel ta blbá česká mentalita, no. Ono taky záleží i na rodinnym zázení, o kterym „respondenti“ vědí bačkoru. Tak tedy jen pro prořádek: máme obrovskej support system, kterej se doslova předhání, kdo bude pomáhat dřív a jak si mezi sebe rozdělí „směny“.

Takže. Děkujeme za vaše nevhodné a nemístné reakce a posíláme klíčenku.

Previous
Previous

Poslední měsíc 3v1

Next
Next

“Jsou to dvojčata”