37. TÝDEN Vyndejte mi ty děti už ven!!!

Týden 37

Zdánlivě podobnej článek tomu předchozímu, ale ne tak uplně. Takový to jak je to podobný, ale přitom uplně jiný.

Jaktože?

Protože jednak proto, že SE TO stále děje a jednak proto, že nemam teď na práci nic jinýho, na co se můžu soustředit. A ono asi i kdybych měla, tak se těžko můžu soustředit na něco jinýho. Žejo.

Ale ta pointa je říct/ukázat/sdělit (jak chcete), jak se ten “stav” rychle mění a každej den je moje mentální a fyzický rozpoložení jiný.

Já jsem typ člověka, co je už tak nějak od přirození náladovej a člověk u mě dost často neví. Nejsem ani uplně hysterickej typ, co nesnese bolest a podělá se z každý injekce. To, co se ale děje jako teď, to je opravdu síla.

Předevčírem jsem lítala po bytě, měla jsem roupy jak bych něco dělala a dala si nějakej výlet a cejtila jsem se dobře. Včera jsem se vzbudila s ukrutnýma bolestma zad a málem jsem se rozbrečela bolestí. nevěděla jsem jak si mam sednout, lehnout, kleknout, abych si alespoň trochu ulevila. Nešlo nic.

A pak to najednou nějak odešlo. Nevim jak a kdy. Prostě to zmizelo.

Asi ale aby mi to nebylo líto, nemohla jsem se pak pro změnu ani zvednout. Píchalo mě v boku tak, že jsem si musela nahlas ulevit (ano, bylo mi trapně a neumim si představit, jak trapný to bude, až to přijde a já fakt budu hlasitě skučet – nešlo by všem dát noice cancelling sluchátka?). Chodim jak Kačer Donald po operaci kyčlí, nohy se mi nevejdou do pantoflí, paty mam rozpraskaný jak stará bába, ruce mam nateklý tak, že ani prsty neohnu a bolí mě i zmáčknout splachovací tlačítko. No hele, splachování záchoda. Přitom taková blbost, žejo…

Je to tak na palici už, že se z toho asi zbláznim. Pořád čekám, kdy se to konečně už spustí. Nemůžu se ani nějak “naladit” řekněmě na ty děti, abysme se dohodli, kdy tedy vylezou. To řikala ňáka baba v podcastu, že se se svym dítětem nějak mentálně spojila a dohodli se kdy vyleze. A že to fakt klaplo 🤔

Vidíš to jo, já už jsem na tom dokonce i tak, že věřim na takový věci. Neodsuzuju je, ale není to uplně maj stájl a běžný směr přemýšlení.

PROBOHA VYNDEJTE TY DĚTI UŽ VEN!!!